Tam, kde se ulice Via Posillipo vlévá do náměstí Piazza Salvatore di Giacomo, se otevírá vchod do neapolského mauzolea Schilizzi, jednoho z nejlepších italských příkladů neo-egyptského architektonického stylu. Mauzoleum bylo postaveno v roce 1880 ve stylu odkazujícím na architekturu starého Egypta. Slouží jako památník na počest padlých v první a druhé světové válce. Na stavbu tohoto impozantního monumentu dohlížel Alfonso Guerra na zakázku Mattea Schilizziho. Bankéře z Livorna, který se přestěhoval do Neapole a hodlal zde umístit hroby členů své rodiny.
Matteo Schilizzi, původem Žid, byl výjimečný a štědrý člověk, který během cholery v roce 1884 pomohl mnoha zuboženým Neapolitánům. Spolu s vévodkyní Ravaschieriovou založil v roce 1900 "Linu Ravaschieri", první ortopedickou nemocnici pro děti. Matteo Schilizzi se také aktivně angažoval v politice a žurnalistice; byl totiž jedním z hlavních finančníků listu Corriere di Napoli.
Kvůli změně zájmů rodiny Schilizziů byly práce zahájeny v roce 1881 a o několik let později (v roce 1889) byly pozastaveny. Teprve po dlouhém období stagnace a zanedbávání, které trvalo přibližně třicet let, Camillo Guerra stavbu dokončil.
V roce 1921 ji koupilo město Neapol a od roku 1929 ji věnovalo jako mauzoleum padlým za vlast. Po padlých z Velké války, přenesených z Poggioreale, přišli na řadu padlí z druhé světové války a ze Čtyř dnů Neapole.
Říká se, že v noci jsou ze svatyně slyšet podivné zvuky, snad kroky Schilizziho, který se po nedokončení svého projektu vrací navštívit své milované mauzoleum.